Introvertem na cestách kolem světa



Znáte takový to, jak lidi říkají, že hlavní důvod, proč cestují, je seznamování se s novými lidmi? Máte to taky tak? Já… já se přiznávám… že já úplně né. U mě je to spíš takový pěkný bonus, když na cestách kolem světa potkám někoho, s kým se hezky povídá a s kým je dobře. Jsem introvert... jak poleno.

Introvertem na cestách kolem světa

Můj ideálně strávený Silvestr - Star Wars filmový maraton u mě v posteli.

 

Znám spoustu výmluv, jak se vykroutit z účasti na párty (tímto se všem oslavencům omlouvám, ale nehledejte v tom nic osobního).

 

Jako snad každý introvert mám pocit, že i přesto, že podle průzkumů minimálně polovina lidí na světě jsou právě introverti, že je to tak trochu extrovertní svět a od nás se očekává, že se budem jako extroverti chovat.

 

Jenže tak to samozřejmě nefunguje. Obzvlášť u cestování se mi to děje často a vy jste ta “divná holka”, co si na hostelu radši celý večery o samotě čte a něco tvoří, než aby šla dolů mezi ostatní a pořádně se bavila, že jo.

Proč píšu tenhle článek?

Jednak abych vyvrátila mýty o introvertech, a abych vám ukázala, že na tom světě nejste ani zdaleka sami 'divní' (kromě mé maličkosti je tu s námi i Emma Watson, Leonardo DiCaprio, Steven Spielberg či Marc Zuckerberg). A taky si přeju, aby jste se nebáli cestování, pokud jste introvertní povahy. Máte totiž jednu obrovskou výhodu - umíte být sami :)

 

Když někomu řeknu, že jsem introvert, často slýchám ‘tyjo, to bych do tebe neřek, když tolik cestuješ’. Celkově z toho mám pocit, že si spousta lidí myslí, že introverti sami moc necestují, protože by to prostě nedali (??). Já jsem naopak přesvědčená, že to máme kolikrát jednodušší než extroverti cestující sólo. Narozdíl od nich máme vždycky na výběr, zda být sami, či jít a bavit se s lidmi. Oproti tomu extroverti se často ocitnou v situacích, kdy nemají jinou možnost, než být sami a tak se cítí tak osamělí a osamělí a osamělí, až jim to je nepříjemný a znám pár cestovatelů, co kvůli tomu měnili plány, či se radši vrátili domů za přáteli.

 

Já jsem ráda sama, týdny se toulám po horách, trošku po ulicích měst, čekám hodiny na letadlo a tiše pozoruju, co se kolem šustne. A je mi fajn.

A jakže je to s těmi asociálními introverty?

Dva z těch největších mýtů jsou, že introverti jsou stydliví, a že jsou to asociálové, co se necítí dobře mezi lidma. Ani jedno není tak úplně pravda a zkusím to tu vysvětlit hodně zjednodušeně.

 

Stydlivost a introvertnost jsou dva různé pojmy. Stydlivý člověk je sice často introvert, kdežto introverti mnohdy stydliví vůbec nejsou. Takže stydlivý může být jak introvert, tak extrovert. Introvert může být stydlivý a nebo taky nemusí. Už v tom máte pěkný zmatek?

 

Se stydlivostí se dá různými způsoby pracovat. I já jsem krásný příklad stydlína, kterého na cestách otrkalo stovky zkušeností, i když jsou pořád situace, kdy rudnu jako rajče, nejradši bych někam utekla a nebo radši vůbec nebyla. Stačí ale trošku chtít a snažit se a krůček po krůčku vykračovat z komfortní zóny. Pokud jste ale introvert, z odborného hlediska se z vás extrovert stane jen velmi těžko. Mozek introverta funguje jednoduše jinak než mozek extroverta a je třeba, aby si to začalo uvědomovat více lidí kolem nás. Život nás všech introvertů pak bude v té společnosti hned jednodušší.

Být introvertem tedy nutně neznamená být stydlivý nebo antisociální. Spousta introvertů jsou výborní řečníci a velmi schopní lídři. Znamená to, že trávení času mezi hodně lidmi (můj strop je přesně pět lidí - vypozorováno a odzkoušeno:) ) nás velmi rychle vyčerpá, a na různých společenských akcích a při interakcích se naše energie prostě vypařuje kamsi.  Naopak extroverti mezi lidmi energii čerpají. Tak a teď kam patříte vy? :)

Říkají ti, že jsi divnej? Tak v klídku, dost možná jsi jen introvert

Malá příručka o introvertech pro extroverty:

  • To, že sedíme o samotě a vypadáme smutně, s největší pravděpodobností znamená to, že přemýšlíme nebo prostě jen… jsme.
  • Sedíme sami ne proto, že bychom byli osamělí nebo smutní, ale protože potřebujeme svůj klídek a na tom, že sedíme sami, nám nepřijde vůbec nic divného a už vůbec ne smutného. Tak nás tu klidně sedět samotné nechte.
  • Lidem se nevyhýbáme, jak se často může zdát. Jen potřebujeme hodně času sami pro sebe. Energii čerpáme o samotě. Narozdíl od extrovertů, kteří naopak energii čerpají obklopeni lidmi.
  • Když na pozvání na párty reagujeme s tím, že už nemůžeme, že už nějaké plány máme, tak je to pravda. Máme plány sami se sebou, ale málokdo by to pochopil, takže říkáme, že máme ‘nějaké’ plány.
  • Když už pozvání na párty přijmeme, tak nejspíš proto, že to je párty 2-5ti lidí.
  • Áno, taky máme rádi pozornost ostatních, ale jen takovou něžnou. Stačí nám naznačit, že o nás víte a dobrý.
  • Nemáme rádi nezávaznou konverzaci. Neúčelné a zbytečné povídání nás nutí vzít nohy na ramena.
  • To není tak, že bychom neměli co říct. Jen mluvíme, když máme pocit, že to, co říkáme, má smysl.

Tak a tady je konečně pár mnou ověřených tipů, jak si to introvertní cestování usnadnit:

1|  Nebojte se cestovat sami a nebojte se, že vám něco utíká

Jak už jsem zmínila výše, cestovat sám jako introvert je vlastně výhra, protože máte vždycky na výběr.

Dosti často můžete mít často pocit, že vám něco utíká, pokud se nezapojíte do nějakých hromadných akcí, či nebudete vést dlouhé rozhovory s lokálními. Možná ano, možná ne. Ale možná to, že budete půl dne sedět u tržiště a pozorovat dění, vám přinese stejně tak hodnotný cestovatelský zážitek. Jen trochu jiný.

 

Budete mít dojem, že jste divní cestovatelé, protože všichni ti travel vlogeři a blogeři, co se v posledních letech vyrojili, a které sledujete, se u toho cestování hodně baví, pořád něco zažívají a v porovnání s nimi si přijdete nudní a líní. Za prvé, spousta z nich jsou taky introverti, za druhé vy vidíte jen ten výběr toho nejlepšího a nejzábavnějšího z jejich cest, za třetí, každý zábavu vnímáme prostě jinak. Pro mě je to objevování vodopádů, či piknik s pár dobrými přáteli na palouku u lesa.

 

Buďte sví a buďte divní. Každej jsme (navíc o mě se to říkalo už od střední) :)

2|  Vyberte si klidnou destinaci

Některá místa vás můžou naprosto vysát a tak je fajn zvážit, kam se chcete vydat. Rio de Janeiro či ostrov Gili Trawangan, kde jsou každou noc desítky párty pro vás možná nebudou to pravé ořechové. Za mě jsem se cítila nejlíp na Zélandu, Islandu či třeba v Kanadě, ale taky u nás na Vysočině. Místa, kde je hodně přírody, málo turistů, a kde se moc nepaří. Balzám na duši pro duši introvertovu.

3|  Správné ubytování

Miluju Couchsurfing a miluju AirBnB, poznala jsem díky nim spoustu skvělých lidí a taky ušetřila tisíce dolarů.

 

Ale…

 

Především v případě Couchsurfingu to pro introverta může být hodně vyčerpávající záležitost. Představte si, že za sebou máte 24-hodinový let, či že se celý den vláčíte s dvaceti kilovou krosnou, stopujete a večer doslova padáte na hubu. Jste rádi, že jste našli adresu svého CS hostitele, ale místo toho, abyste padli do postele, se budete ještě seznamovat, možná dáte pivo, či na něj půjdete dokonce někam ven.

 

V poslední době tak dávám čím dál víc přednost levným hotelům či malým hostelům, pokud jsem v nějaké výrazně dražší destinaci. Když se chystáte do hostelu, je fajn si předem pročíst recenze, ze kterých poznáte, zda je to klidnější či spíš crazy party místo.

4| Mějte při ruce knížku a sluchátka

Kolikrát mám před sebou několikahodinový let a jelikož mě pořád děsí představa nezávazných konverzací, mám při ruce Kindl či sluchátka. Nejlepší způsob, jak se takovým konverzacím vyhnout.

5|  Cestujte pomalu

Už jsem to zmiňovala v několika článcích - ač se to mnohdy nezdá, cestování je často náročné a vyčerpávající. Ale i na dovolené je třeba vypnout a dopřát si odpočinek. Po celým dni chození po památkách si další den udělejte alespoň dopoledne volné, hodiny si vychutnávejte šálek či tři šálky čaje v klidné kavárničce na rohu a jen tak si pozorujte dění kolem. Načerpáte tak dostatek energie na další objevování a užijete si to mnohem víc.

 

Další výhodou cestování pomalu je to, že pokud zůstanete déle na jednom místě, snáze si vytvoříte pravé přátelé, a co si budeme povídat, ačkoliv cestování sólo je hodobóžový, ve dvou se to beztak táhne líp.

6|  Dobrovolníkem na 'projektu pro introverty’

Pořád mluvím o dobrovolnictví jako skvělém způsobu, jak cestovat levně, poznávat různé kultury, učit se novým věcem a pilovat cizí jazyky.

 

Je ale třeba vybrat takový projekt, na kterým se budete cítit jako ryba ve vodě. Například takový extrovert si bude po pár týdnech trhat vlasy nudou kdesi na dobrovolnickém projektu na Aljašce. Na farmě se dvěma farmářema a stovkou zvířat, s pomalým internetem, odříznutý od světa. Stejně tak se introvert může cítit nesvůj na dobrovolnickém projektu v surf kempu v Brazílii, kde budete muset po večerech zabavovat mladé backpackery. Ačkoliv takový projekt v surf kempu zní naprosto skvěle, než se k němu upíšete, buďte k sobě upřímní a zeptejte se sami sebe, jestli tam budete šťastní. Já asi ne, takže radši si vyberu ten projekt na farmě na Aljašce, kde budu zabavovat krávy a mít svůj klid:)

7|  V populárních turistických destinacích vstávejte brzo ráno

Nejvíc osamělá se paradoxně necítím sama v divočině, ale v davu lidí. Davy lidí a turistů jsou pro mě hodně vyčerpávající, takže pokud chci vidět nějakou známou turistickou atrakci, ráda si přivstanu. Ten zážitek z místa je pak na úplně jiné úrovni a jako bonus mám skvělé východosluncový světlo na focení

8|  Najděte ten správný balanc

Ač je to možná někdy nelehké, je fajn někdy říct ano a něco podniknout i přesto, že byste nejradši zůstali zalezlí v posteli. Je to pořád o té komfortní zóně. Věřte, že se mi to stalo nesčetněkrát a jedno malinké ano (Yes, Man!) se mi odměnilo krásným dnem ve skvělé společnosti. A tyhle momenty je škoda promarnit.

9|  Nabíjejte baterky dle chuti

Tady se hodí cestovat sólo, protože jste sami svým pánem a nemusíte se cítit blbě za to, že se vám nikam a nic nechce. Prostě si jeďte svým tempem. Pokud se chcete na týden zavřít na hotelu v Paříži, tak to tak udělejte. Pokud už máte dost hostelů, připlaťte si jeden den něco málo navíc a dejte si jednu noc na hotelu v privátním pokoji.

10|  Buďte sami sebou

A to nejtěžší na konec . Společnost na nás pořád tlačí, abychom se chovali tím či druhým způsobem, abychom byli jak ten či onen, ale společnost nemá vždycky pravdu. Sama vím, že přijmout to, kým opravdu jsme, je něco neuvěřitelně těžkýho.

 

Tolikrát se mi na cestách stalo, že se mě lidi, které jsem právě potkala, snažili vytáhnout ven do baru, i když se mi chtělo hrozně moc zůstat na pokoji a číst si. Jenže to pak máte pocit, že byste byli za divnou, kdybyste řekli ne. A tak často jdete. I když s pořádnou nevolí. A když nejdete, tak pak máte takový ten pocit viny, pocit, že byste měli být víc společenští, abyste zapadli.

 

Až se vám něco takovýho stane, vzpomeňte si na tu druhou polovinu lidstva, na ty miliardy lidí, ke kterým patřím i já. Nejste v tom sami ani náhodou. Přijměte to, jací jste :)

A jak jste na tom vy? Taky se považujete za introverty? Taky máte stejný myšlenky? Co vám na cestách nejvíc vadí a co nejvíc pomáhá?